Jaké to je na FITu a proč (ne)jít právě tam

Mnoho lidí právě v tuto chvíli přemýšlí o tom, jakou vysokou školu se zaměřením na IT zvolit. Pokud patříte mezi ně anebo jen prostě chcete vědět, jak to chodí na fakultě informatiky na VUT v Brně, čtěte dále.

První semestr na fakultě informatiky (dále FIT) na VUT v Brně mám úspěšně za sebou a tak se v tomto článku pokusím shrnout své osobní dojmy, pocity a důvody proč (ne)studovat právě tam. Věřím, že ještě nerozhodnutým pomůže v případném rozhodování, jakou vysokou školu zvolit. Mou snahou bylo, abych vše popsal co možná nejobjektivněji a bez servítky.

Na úvod ještě uvedu, že jsem se loni rozhodoval mezi studiem na FIT VUT a fakultě informatiky Masarykovy univerzity (dále FI MU). Každopádně nebudu nic zastírat, mým cílem bylo vždy jít na FIT. Utvrdil mě v tom koneckonců i veletrh vysokých škol Gaudeamus, kde má prakticky každá česká VŠ své zastoupení.

Proč? Prezentace studentů z FITu mě nejvíce zaujala, byla tak nějak nejosobnější a na rozdíl od ostatních se nesnažila shazovat ostatní fakulty informatiky, ale přinést důvody, proč jít studovat právě tam. Naproti tomu například pražské ČVUT lákalo lidi na nesmyslné soutěže, chyběl dostatek informací a celkově byla plocha vyhrazená pro tuto školu tak nějak nezáživná, až odpudivá. Masarykova univerzita zase ukázala, že fakulta informatiky je u nich jen jedna z mnoha (taky je) a bohužel jsem se nemohl s nikým pořádně o studiu pobavit. I tak zůstala tato fakulta v mém úzkém výběru, takže došlo na rozhodování mezi VUT a MU. Proč ne jiné univerzity? Přijde mi, že úroveň fakulty informatiky na ČVUT poslední dobou stagnuje nebo spíše mírně klesá a Báňskou raději ani nebudu zmiňovat… Naproti tomu FIT je celkem vyhlášený a Masarykova univerzita jako celek taktéž.

Nakonec to skončilo tak, jak to skončilo. V červnu jsem u zápisu stvrdil své rozhodnutí a stal se studentem FIT VUT. Prázdniny utekly jako voda a za chvíli bylo přede mnou 17. září spojené se slavnostní imatrikulací. Osobně mi sice celá událost přišla jen jako velká šaškárna, ale když to musí být…

Další den vše začalo přednáškou z diskrétní matematiky. Upřímně se přiznám, že jsem si po ní připadal jako debil. Uklidnilo mě snad jen to, že mé pocity sdílelo více lidí. Po prázdninách, kdy mozek tolik nezaměstnáváte, jdou holt vaše schopnosti myšlení do háje. Pokud tedy budete mít podobný pocit, vůbec to neřešte. Po zpětném ohlédnutí nelze nic jiného, než se tomu jen smát.

V prvním semestru by měl každý absolvovat pět povinných předmětů. Jsou jimi asemblery, diskrétní matematika, teorie obvodů, úvod do softwarového inženýrství a základy programování. Ty poskytnou slušnou dávku vědomostí, ale pouze pokud neusnete na vavřínech. Některým se to bohužel „povedlo“, takže jim nezbylo, než předměty opakovat v příštím roce.

Hlavním důvodem úspěchu i neúspěchu jsou projekty, zadané úkoly, které musíte v průběhu semestru vypracovat, pokud chcete získat body do celkového hodnocení. Potom to funguje jednoduše – nejsou body, není zápočet a z toho plynoucí nepřipuštění ke zkoušce => nazdar příští rok. Jejich řešení přitom není extrémně složité, jak někteří tvrdí. Jádrem neúspěchu bývá spíše fakt, že místo toho, aby studenti pracovali na věcech do školy, neustále chlastají. Projekty následně odbydou, čímž sice většinou získají body na zápočet a dostanou se ke zkoušce, co ale tam, když chybí vědomosti?

Nebudu lhát, v projektech budete v případě výběru studia na FIT VUT zavaleni od začátku semestru až do konce. Odevzdáte jeden a hned můžete začít pracovat na dalším. Vaše nálada bude kolísat od bodu mrazu, kdy si nevíte rady, až do bodu kdy budete šťastní, protože vše funguje tak, jak má. A nervy nebudou chybět ani u jejich obhajob před asistenty. Zkušenost je to nicméně výborná a dovolím si tvrdit, že právě to dělá z této školy v porovnání s ostatními něco více.

Krom projektů naštěstí není potřeba prakticky nic dělat, takže zbývá i trocha volného času. Jedinou výjimku tvoří půlsemestrální zkoušky, kterým ale stačí věnovat jedno až dvě odpoledne příprav. No a samozřejmě semestrální zkoušky, více o nich čtěte dále. Nyní abych lépe osvětlil, co od jednotlivých předmětů čekat, napíšu ke každému několik řádků:

Asemblery

Programování na nejnižší úrovni, níže jsou už jen jedničky a nuly. To je hlavní náplní tohoto předmětu. Přestože to může znít děsivě, jedná se o jednoduchý předmět. Navíc má bohaté uplatnění. Od klimatizačních jednotek, přes roboty až po různý jiný specializovaný hardware, tam všude lze nabyté znalosti využít.

Pro absolvování si stačí pamatovat základní instrukce pro procesory Intel a vědět, jak je použít. Plus samozřejmě troška teorie o tom, jak vlastně pracuje procesor a operační paměť. K dispozici je série bodovaných cvičení, na kterých si můžete prezentované věci procvičit a nechat si od asistenta cokoliv vysvětlit. Osobně jsem tam chodil s tím, že nic nevím a odcházel s novými vědomostmi a plným počtem bodů. Přesto nebyli lidé marně nahánějící body na zápočet výjimkou.

Škoda jen, že přednášky zrovna dvakrát záživné nebyly. Také závěrečná písemka byla celkem „sranda“ – napsat program v asembleru plnící zadaný úkol. Já například popsal jeden a půl strany A4, i když netvrdím, že to nešlo napsat úsporněji.

Diskrétní matematika

Asi nejjednodušší předmět v prvním semestru. Dost však záleží na přednášejícím, který zároveň vede i skupinová cvičení. Já jsem měl štěstí, přednášky byly super a stejně tak cvičení, kde se člověk na cokoliv mohl zeptat, nechat si vysvětlit nebo dokonce nechat pomoct s bodovanými domácími úkoly. Druhá skupina takové štěstí neměla, jelikož měl jejich přednášející nelichotivou nálepku uspávač hadů. Naštěstí není problém nechat se přeřadit, takže pokud by to někomu opravdu moc vadilo, má na výběr.

Jinak většina informací prezentovaných v tomto předmětu najde uplatnění zejména v dalších semestrech, v tom prvním mohou maximálně přispět k pochopení souvislostí, ale nedá se na nich vyloženě stavět.

Teorie obvodů

Teoretické základy elektrických obvodů jak se stejnosměrným, tak se střídavým proudem. Hromada počítání, aniž bych věděl, k čemu mi to bude. Přesně o tom je tento předmět. Pro mě osobně bohužel naprostá zbytečnost. Hodit se může leda tak budoucím návrhářům hardware, jež je na FITu minimum.

Půlsemestrální zkouška byla spíše sranda a pár bodů lze nahnat na projektu, který znamená vypočítat několik netriviálních příkladů. Závěrečná zkouška však nebyla žádnou procházkou růžovým sadem a první termín úspěšně zdolala pouze necelá třetina studentů! Naštěstí jsem mezi ně patřil, ale ostatním opravdu nezávidím. No, aspoň že se na přednáškách člověk pobaví. Má je na starosti přímo garant předmětu a ten humorem nešetří.

Úvod do softwarového inženýrství

Jediný vyloženě teoretický předmět, pokud pominu matematiku. Studenti se zde v podstatě učí byrokracii. Kreslení různých grafů, slovíčkaření a další stupidní věci uznávané korporacemi jako Microsoft, i o tom je softwarové inženýrství. Smysluplným věcem jako jsou agilní metodiky řízení projektů, hojně využívané například českým Seznamem, je věnováno dle mého málo času.

Na druhou stranu jak plyne z názvu, jedná se o úvod, takže člověk pozná tak trochu od všeho a ve výsledku má přehled, což považuji za vůbec nejdůležitější. Nezbývá než překousnout ty (pro vás) méně zajímavé věci.

Součástí předmětu jsou tři projekty. První znamená absolvovat e-learningový kurz, druhý vypracovat dokumentaci k jednomu z projektů ze základů programování, což je zvláště užitečné, a třetí se zabývá teoretickým návrhem informačního systému dle zadaného tématu, kde přičuchnete i trochu k databázím.

Závěrečná zkouška byla v podstatě malováním obrázků.

Základy programování

Jednoduše řečeno, to proč jste vůbec na tuto školu chodili. Cílem tohoto předmětu není jen naučit studenty programovat v jazyku C, ale samostatně přemýšlet, navrhovat efektivní algoritmy, vyvarovat se typickým chybám atd.

Sice jsem v článku nechtěl nikoho jmenovat, ale nemůžu si to prostě odpustit. Jednu z přednáškových skupin má na starosti pan doktor Smrčka. Toho může FITu libovolná jiná fakulta informatiky závidět. Má dar hlubokého a pronikavého hlasu, navíc vždy srší vtipem a látku prezentuje tak, aby to pochopil každý, kdo se chce něco naučit. Takto mají vypadat přednášky. Přestože byly v pátek v 7 hodin ráno, měly hojnou účast i díky studentům patřících do druhé skupiny (včetně mě). Když se vám navíc, jako mě, poštěstí, že jej máte i na počítačová cvičení, máte ty nejlepší předpoklady pro kvalitní start do tvorby programů.

Během semestru je třeba vypracovat tři projekty. Jejich zadání se každým rokem mění, nicméně vytvářené algoritmy sdílejí podobný princip. První projekt byl takový zahřívací, aby si každý, i ten co dosud neměl možnost k programování přičuchnout, mohl osvojit základní syntaxi jazyka C a naučit se v něm zapisovat algoritmy. Jednalo se o jednoduché vypsání četností znaků zadaných ze standardního vstupu.

Druhý projekt byl mnohem zajímavější, mimo jiné také tím, že jej bylo nutné zdokumentovat. Pomocí různých nekonečných rozvojů a aproximačních výpočtů jsme měli za úkol naprogramovat matematické funkce jako například tangens či x^a. Zapomeňte přitom na použití jakýchkoliv funkcí z matematické knihovny pro usnadnění výpočtu.

Třetím a poslední projektem bylo vytvořit program pro řešení osmisměrek. Ten jsem si zvláště užil, takže byl hotov během necelých dvou dnů. Pro srovnání, s druhým projektem jsem se piplal přes týden. Ač se to totiž na první pohled nezdá, je vždy potřeba řešit velkou řadu problémů.

Celkově super předmět, i úplný nováček se může naučit programovat, pokud dokáže přemýšlet.

Co zamrzí

Snad jedinou opravdovou výhradu co mám k této škole je čas na přípravu ke zkoušce. Prý to tak bylo letos poprvé, ale měli jsme posunuto zkouškové období tak, že začínalo už před Vánoci. Navíc si nelze termíny volit. Ve výsledku to znamenalo, že byly dvě zkoušky několik dní před tímto (ať už pohanským či křesťanským) svátkem. Navíc těsně po sobě. Mně to například vyšlo tak, že jsem odevzdal poslední projekt v pátek, následující úterý odpoledne jsem měl první zkoušku, ve čtvrtek ráno druhou a v pondělí byly Vánoce. I přesto se mi ve výsledku podařilo získat známky A, A, B, B, B, s čímž jsem spokojený. Takže rozhodně nic není nemožné, jen to chce neusnout na vavřínech. A mimochodem, prý není výjimkou mít ani dvě zkoušky v jeden den.

Co mi dále vadí, je nevyužití plného potenciálu učeben. Jsou vybaveny kamerami schopnými zaznamenávat přednášky. Studenti pak mají možnost si záznamy z informačního systému stáhnout. Háček je v tom, že musí vyučující záznam povolit a to až na jednu výjimku nikdo neudělal. Zřejmě k tomu vedly špatné zkušenosti vyplývající z klesající účasti na přednáškách.

Co potěší

Škola disponuje moderním vybavením, budova bývalého Kartuziánského kláštera prošla v roce 2002 významnou rekonstrukcí a v letech 2004-2008 byl postaven nový posluchárenský komplex. Krom toho vyrostla také nová prosklená budova, která slouží jako centrum výpočetní techniky (CVT). Je to prostě nádhera a obdivuji architekta, jež vše navrhl, podařilo se mu dokonale sladit historii, sahající do 14. století, s moderní dobou. Koneckonců se můžete sami přesvědčit snímky dostupnými na webu.

Kromě příjemného prostředí má každý student k dispozici školní servery včetně části výpočetního výkonu. Počítačové laboratoře jsou vybaveny nejmodernější technikou a otevřeny pro každého od rána do večera. V září 2012 byly navíc do učeben nainstalovány výkonné počítače, mimo jiné vybavené SSD disky. No považte, která škola to má?

Pro koho tato škola opravdu není

  • Flákače – možná se prokoušou do dalšího semestru, ale stejně dříve nebo později poletí, pokud nezačnou něco dělat
  • Zoufalce/věčné studenty – pokud nemá člověk vůbec představu o tom, co studovat, neměl by volit FIT
  • Lidé neschopní přemýšlet a přicházet s vlastními nápady – nepotřebuje komentář, navíc fakulta má systém odhalující plagiáty, každý programátor má vlastní rukopis a systém případné shody spolehlivě odhalí
  • Teoretiky – ten, kdo je schopen pouze učit se věci nazpaměť a neumí je použít v praxi, nemá na FITu co dělat

Závěr

Přeji vám, ať už se rozhodnete jakkoliv, aby byl váš výběr stejně šťastný jako ten můj. A nezapomeňte, není to o tom jít na tu nejlepší, nejznámější nebo nejkrásnější školu, ale o tom, abyste se tam cítili tak, že tam patříte. Řada lidí během semestru zjistila, že FIT prostě není pro ně.

Pokud máte libovolný dotaz spojený se studiem, neváhejte a položte jej v komentářích, rád odpovím.

2 komentáře u „Jaké to je na FITu a proč (ne)jít právě tam“

    1. Budou, určitě mám v plánu zhodnotit druhý semestr a možná napsat i nějaké kratší zamyšlení. Jen mám teď rozpracovaných hodně věcí, takže mi bude chvilku trvat, než se k tomu dostanu, ale věřím, že to do konce prázdnin napíšu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *