Zhodnocení druhého semestru na FIT VUT

Do konce mých prvních vysokoškolských prázdnin zbývá necelý měsíc, tak jsem si říkal, že by nebylo špatné konečně sepsat mé zkušenosti z druhého semestru na fakultě informačních technologií VUT v Brně. Podíváme se konkrétně na všechny předměty, ale nejdřív začnu s obecnými pocity.

Již podle skladby kurzů v letním semestru jsem tušil, že bude zajímavější než ten zimní. A bylo tomu skutečně tak. Přestože praxe na VUT vůbec nechybí, byl druhý semestr ještě více prakticky zaměřen než první, díky čemuž mě velice bavil.

Takto vypadala naše závěrečná práce v semináři VHDL

Navolil jsem si celkem 8 předmětů a očekával jsem tak, že časově nebudu moc stíhat a na nějaké společenské družení bude ještě méně času než v prvním semestru. Opak byl ale pravdou a volného času bylo poměrně hodně. Větší půlku semestru nebylo potřeba prakticky nic dělat. Navíc jsem měl dobrý rozvrh, takže jsem končil už ve čtvrtek před obědem. Projektů bylo co do počtu méně, na druhou stranu zase musel člověk třeba dělat protokoly do fyziky, což byl pro mě neskutečný opruz.

Mazec nastal až v době půlsemestrálních zkoušek. Od té doby jsem se již prakticky až do konce semestru nezastavil, zejména díky zadáním projektů uvolněným právě někdy ve 3/4 semestru kdy začínají půlsemky. Dohromady tak bylo v tu dobu hodně věcí na práci. Půlsemkám jsem věnoval dohromady pár dnů učení, chodím pravidelně na přednášky, takže nemusím nic dohánět, stačí mi si vše 1-2× přečíst. Ve výsledku jsem měl téměř ze všech plné počty bodů.

Horší to bylo s projekty. Celkově jich nebylo moc, ale měl jsem ještě volitelný předmět jazyk C se dvěma náročnými úkoly. Tento kurz bývá ostatně nazýván jako jeden z nejtěžších na bakalářském studiu, ne-li vůbec nejtěžší. A je to také pravda, viz. dále.

Tak jako tak jsem vše relativně bez problémů zvládnul a stejně jako v prvním semestru jsem dosáhl na nižší prospěchové stípko, vyšší mi uteklo těsně, právě kvůli jazyku C. Podívejme se nyní konkrétně na všechny předměty.

Začněme těmi povinnými. Vezmu to v pořadí, v jakém je mám ve WISu (školní informační systém).

IFY – Fyzika

fyzice jsem měl vždy averzi již od gymplu. Pro mě to byly hodiny neskutečné nudy a teoretizování o samozřejmých věcech, případně o složitostech, které však nedokázal nikdo polopatě vysvětlit normálním lidem. Na vysoké tomu teď nebylo jinak, předmět byl pro mě neskutečnou ztrátou času.

Z přednášek jsem si téměř nic nezapamatoval, bylo to tlachání o ničem, přestože se profesor Koktavý snažil. Nebyla to jeho vina, ale moje, fyzika mě prostě nezajímá a nikdy zajímat, s výjimkou astrofyziky, nebude. Předmět vyučuje FEKT VUT a přednášky bohužel probíhají v aule, kterou navrhoval imbecil. Jsou tam sedačky jako v kině a sklápěcí stolky, takže když chce někdo na záchod, musí vstávat celá řada. Navíc se tam špatně sedí, a když to ještě spojím s tím, že přednášky začínaly brzo ráno, tak jsem prostě 99 % času vůbec nevnímal.

Zbytečnost předmětu pro nás informatiky naštěstí chápe i FEKT, takže nám neházeli klacky pod nohy. Otázky na půlsemestrálce byly z větší části stejné jako loni, navíc měl člověk na výběr z možností A, B, C, D, E. Kdo nezvládl získat aspoň polovinu bodů z 20, na tom musí být opravdu hodně špatně a mít slepičí paměť. Zkouška byla taky v pohodě, opět podobné teoretické otázky s výběrem z možností plus tři příklady na výpočet, u kterých však musel být i postup. Každopádně, kdo si prošel ty loňské, tak myslím, že neměl problém.

Abyste absolvovali předmět, musíte ještě kromě účasti na zkouškách, navštěvovat laboratoře. Ty byly 4, jejich náplň byla různá a náhodně rozdělena. Z každých laboratoří bylo potřeba vypracovat protokol a celkově získat aspoň 6 bodů na zápočet. Jeden protokol přitom mohl vynést až 5 bodů.

Labiny byly neskutečný opruz, protokoly se musely dělat ručně, abychom jakože neopisovali, a až na jedny laboratoře, kdy jsme si pohráli s lasery, jsem umíral nudou. Můj cvičící byl v pohodě a dosáhl jsem na plný počet bodů. Pozor si jenom dejte na Sadovského, je to skutečně „sadař“, takže má vysoké nároky.

Celkově mi ve WISu svítí z IFY 83 bodů a známka B. S tímto výsledkem jsem maximálně spokojený, na to že vlastně nic nevím a ničemu z fyziky nerozumím, je to přímo super.

Ještě že zkrátili kurz z původních 6 semestrů na 1, jinak fakt nevím, co bych dělal. Fyzice jako takové mávám se zdviženým prostředníčkem a jsem šťastný, že to bylo mé poslední setkání s ní v mém životě.

IMA – Matematická analýza

Naopak matika mi nikdy nevadila. Stejně jako v prvním semestru jsme navíc měli paní docentku Hliněnou, která dokáže vše perfektně vysvětlit i kdyby byl člověk, nevím jaký debil. Náplní byly hlavně derivace a integrály. Derivace jsme na gymplu lehce dělali, integrály byly pro mě naopak úplnou novinkou.

Na rozdíl od fyziky má IMA, byť je to de facto teoretický předmět, svou logiku a bude se bez pochyby pro budoucí studium i život hodit. Pomocí derivací a integrálů se provádějí různé odhady, počítají odchylky a hlavně dělá hromada věcí v elektronice.

Na cvikách se psaly pravidelně písemky a ještě se tam předváděly celkem 3 skupinové domácí úlohy, bodíky jsme tak sbírali v průběhu semestru. Látka byla dobře rozdělená a díky přípravě na písemky byl člověk pořád v obraze. Integrály jsou teď pro mě hračkou.

Zkoušku ale hodně lidí podcenilo a na první termín udělalo předmět jen relativně málo lidí. Já jsem problém neměl, obzvláště když byly u zkoušky k dispozici skripta. Celkově jsem získal z tohoto předmětu 90 bodů, čemuž odpovídá Áčko.

INC – Návrh číslicových systémů

Návrh číslicových systémů byl zatím jeden z vůbec nejzajímavějších předmětů. Vše se točilo okolo klopných obvodů, konečných automatů a moderních digitálních technologií, včetně FPGA.

Přednášky měly celkem 4 hodiny, první tři byla normální přednáška a potom ještě následovala jedna hodina cvičení s počítáním příkladů. Látka byla možná až moc rozkouskovaná, věci tak měly relativně pomalý spád. Podle mě by úplně stačily dvouhodinové přednášky.

I tak mě ale předmět celkově dost zaujal, navíc se částečně kryl s IPR – prvky počítačů a vzájemně se oba předměty doplňovaly. Pokud vás zajímá nejen software, ale i hardware, tak vězte, že vás předmět bude také bavit.

Jediný projekt v tomto předmětu byl jednoduchý, stačilo v jazyku VHDL naprogramovat konečný automat pro přístupový terminál. Kód měl zařídit, aby člověk zadal číselné heslo a na konci vyhodnotit, zda je správné nebo ne. Projekt musel fungovat na přípravku FITkit (více o něm zde) a drtivá většina lidí z něj získala plný počet bodů.

Předmět byl vůbec dosti jednoduchý, lehčí půlsemku jsem snad nepsal a zkouška byla taktéž bez problémů. Vůbec o snadnosti předmětu svědčí to, že ze 409 lidí, kteří prospěli, získalo A nebo B celkem 123 studentů. Já jsem dosáhl na 94 bodů, tedy opět A.

IOS – Operační systémy

Operační systémy jsou pro některé velký strašák a z povinných předmětů v prvním roce jde nejspíše o vůbec nejtěžší předmět. Náplní jsou velice překvapivě operační systémy :). Člověk vlastně konečně zjistí, jak funguje počítač, co se uvnitř kdy a jak děje atd. Povídání je hlavně o linuxových operačních systémech, principy však platí obecně všude a mají široké využití. Nejde jen o software, ale i o hardware.

Stejně jako hodně jiných studentů si myslím, že tento předmět dokáže velice dobře rozšířit obzory. Není však špatné věnovat studiu i nějaký ten volný čas a různě si hrát a blbnout ve virtuální mašině. Ostatně samostudium doporučoval i sám profesor Vojnar hned na první přednášce. Téma má prostě obrovský záběr a vše se na tříhodinových přednáškách ani probrat nedá. Nadšenci pak mohou zvolit předmět pokročilé operační systémy na magisterském studiu.

Hranice zápočtu je v tomto předmětu nastavena relativně pohodově na 15 bodů, přesto jej více než stovka lidí nezvládla získat. Existuje přitom více způsobů, jak se k němu dohrabat. Tak zaprvé, jednoduchá půlsemestrálka byla za 10 bodů. A zadruhé, pokud člověk není debil, tak musel nějak nabrat i zbývajících 5 bodů ze dvou projektů, které byly oba po patnácti. Kdo ze 40 bodů není schopen dát dohromady 15, tak na téhle škole podle mého prostě nemá co dělat.

A to i přesto, že projekty nebyly úplně jednoduché. V prvním bylo za úkol naprogramovat několik skriptů pro zálohování, změnu a obnovu souborů, ve druhém se pak řešila synchronizace procesů – zjednodušený Santa Claus problém. Projekty nezvládli zejména ti, co nepochodili v prvním semestru u kurzu základů programování. Ale upřímně, kdo nedal IZP, tak prostě pro programování nemá vlohy, zejména logické myšlení, a udělá lépe, když půjde na jinou školu, kde bude věcem aspoň trochu rozumět.

Já jsem ze 40 bodů získal 38, u každého projektu jsem bod ztratil a to jsem vlastně před IZP nikdy pořádně neprogramoval, takže kdo chce, dokáže. Zkouška byla dost těžká, hodně teorie a vypotit dva nebo tři pseudokódy. Cucání z prstů přitom profesor Vojnar nemá rád, takže hnoje okamžitě škrtá :). Hodila by se mi tak půlhodinka času navíc a možná bych si ještě na něco vzpomněl. Takto jsem z 60 bodů po úspěšné reklamaci získal 42 a zaokrouhlil celkový výsledek z předmětu na 80 bodů, tedy B. Vzhledem k tomu, že na A dosáhlo jen 10 lidí a upřímně jsem na šrocení teorie dost kašlal, jsem opravdu spokojený.

IPR – Prvky počítačů

Pátým a posledním povinným předmětem jsou prvky počítačů. Ten prakticky navazuje na teorii obvodů a vyučuje jej taktéž pan docent Kunovský. Řeší se v něm lineární a nelineární prvky, tedy RLC obvody, diody, tranzistory, registry, řadiče atd.

Předmět mě opět velice zaujal, přednášky s „kunym“ svou zábavností jistě nezklamaly a cvičení byly naprosto perfektní. Hráli jsme si v nich s různými obvody, které jsme zapojovali do takové chytré černé krabičky a do nepájivého pole. Opravdu neskutečná sranda a člověk se hlavně dost naučil. Teď už bych díky kombinaci znalostí z předmětů IPR, INC a IVH dokázal spájet třeba digitální hodiny.

Na cvikách mohl navíc každý dost jednoduše nahrabat až maximum 30 bodů. Půlsemka byla taktéž jednoduchá a za 15 bodů. Závěrečná zkouška ověřila znalosti prakticky z celého roku, opět ale nebyla nějak složitá. Já jsem si jenom nevzpomněl na zapojení NAND členu pomocí CMOS technologie, čímž jsem přišel o pět bodů a z předmětu tak v celkovém součtu získal 95 bodů, tedy A. Jen pro představu náročnosti, neprospělo pouze 22 studentů a 77 mělo Áčko.

BAN4 – Angličtina 4: středně pokročilí 2

BAN4 je nejvyšší úroveň angličtiny na škole. Předmět je potřeba absolvovat před ukončením bakalářského studia a potvrdit tak znalosti AJ na poměrně směšné úrovni B1. Pro ty, kterým dělá problém říct „my name is …“, jsou připraveny ještě předchozí tři úrovně, takže se lze na BAN4 během 4 semestrů postupně propracovat.

Někdy v průběhu prvního semestru se elektronicky vyplňuje rozřazovací test a už podle něj mi bylo jasné, že angličtina za moc stát nebude. Měl jsem z něj plný počet a ještě jsem v něm našel dvě chyby :). Holt jsme měli na gymplu opravdu dobrou výuku AJ plus mi samozřejmě pomáhá, že čtu denně anglické články a dívám se na americké a britské seriály.

Jak jsem tedy čekal, byl tento předmět pro mě osobně neskutečná otrava. Docházka totiž byla na hodiny povinná. Chybět se mohlo jen třikrát, já jsem toho samozřejmě naplno využil. Testy byly dva, oba jsem narychlo vyplnil a získal 95 bodů, čili A.

Mé doporučení je takovéto: pokud náhodou zrovna na FIT nastupujete a máte dobré znalosti angličtiny jako já, doporučuju si dát rovnou předmět FCE, kdy po absolvování cambridžské zkoušky získáte rovněž potvrzení o úrovni angličtiny a nemusíte absolvovat BAN4. Anebo pokud už nějaký jiný certifikát máte, nechat si jej uznat, nebudete tak v hodinách trpět a opravovat učitelku ;).

IVH – Seminář VHDL

Kromě pěti povinných předmětů a povinně volitelné angličtiny jsem si ještě vybral dva další předměty. Prvním z nich je seminář VHDL. Jeho popis může na první pohled odradit, já jsem ale nakonec hodně rád, že jsem jej měl.

Předmět je svým obsahem velice podobný INC, poměrně hodně jej však rozšiřuje a přidává jiný pohled na věci. Jazyk VHDL vznikl za účelem popsání HW součástí za pomoci kódu a následně využít programovatelné komponenty k různým aplikacím. Jen pro představu, když dobře naprogramujete hradlové pole (FPGA) a použijete jej například k analýze DNA, dokážete akcelerovat výpočty v porovnání s obyčejným procesorem o tisíce procent, takže ze tří týdnů potřebných na výpočet zbyde pouhá půlhodina. A to vše se zlomkovou spotřebou.

Seminář probíhá formou dvouhodinových přednášek s tím, že by studenti měli vyvinout jistou iniciativu. Bohužel přednášky byly celkem monotónní a moc dotazů nebylo, nejvíc jsem se tak naučil na projektu. A ten je vlastně jedinou věcí, kterou musíte zvládnout, abyste absolvovali předmět. Stačí získat více než 50 bodů ze 100.

Téma je libovolné, tedy vhodné, jedinou podmínkou je bloková grafika a použití přípravku FITkit. Doktor Vašíček doporučoval vytvořit nějakou hru, takže jsme se s kamarádem pustili do Pacmana.

Jak můžete sami vidět, není výsledek vůbec špatný, dostali jsme plný počet. Kamarád dělal mapu a optimalizace, já jsem dělal základy a umělou inteligenci. Dalo nám to asi týden práce, byla to tedy celkem piplačka, ale zase bylo příjemné, že už jsme všechny zkoušky měli a nic nás netrápilo. Projekt jsme totiž dělali hned po zkouškách, v průběhu semestru ještě nebylo zadání a ani na vypracování nebyl čas. Projekt nás opravdu bavil, zejména proto, že jsme mohli dělat, co jsme chtěli.

Velký přínos předmětu je, že pak člověk zvládne uvažovat i paralelně, a ne jen sekvenčně jako u klasického programování. Opět si rozšíříte obzory, naučíte se jazyk VHDL a znalosti zkombinujete s jinými předměty jako INC a IPR. Velice zábavná byla také výroba PWM modulu pro FITkit v prostoru laboratoří, kde jsme pájeli komponenty na desky a hráli si s různými hi-tech hračkami.

Předmět tedy opravdu doporučuji.

IJC – Jazyk C

Jako druhý volitelný a celkově poslední předmět jsem si zvolil jazyk C. Když jsem si jej zapisoval, věděl jsem, že půjde o těžký předmět. Nasvědčovalo tomu hodnocení ve WISu i zvěsti od starších studentů. Chtěl jsem se ale něco naučit, tak jsem si řekl, proč ne. Hned na začátek můžu říct, že obtížnost opravdu nezklamala.

Projekty byly dva, v prvním jsme programovali Eratostenovo síto pomocí polí bitů pro co největší úsporu paměti a následně jej použili pro dešifrování skryté zprávy z obrázku (metoda steganografie). V druhém jsme pak měli za úkol nejdříve vytvořit program tail s chováním jako na linuxu pomocí C a C++, a dále pak v C nakódovat tabulku s rozptýlenými položkami (hashtable). To mě obzvláště bavilo a zvládnul jsem vytvořit tabulku, jež pracovala dvakrát rychleji než je knihovní implementace v C++.

Hodnocení projektů bylo dosti drsné, měl jej na starosti doktorand, co dělá v Red Hatu kontrolora kvality, takže se strhávaly body snad úplně za všechno. Já jsem získal 10,5 a 13,5 bodů z 15.

Zápočet v předmětu nebyl a zkouška měla maximum 70 bodů. Zadání závěrečné zkoušky bylo dosti masakrální, já jsem dosáhl pouze na 37 bodů. Každý kdo získal stejně nebo více je opravdu borec. V celkovém součtu mi to dalo dohromady 61 bodů a tedy D s odřenýma ušima. Jen pro představu náročnosti, Áčko neměl nikdo, B byly 4 a C taky 4, zbytek D a E, více než polovina pak předmět nezvládla.

Já jsem kvůli této známce přišel o asi 14-15 tisíc Kč, které činí rozdíl mezi vyšším a nižším prospěchovým stípkem. Přesto, pokud se mě zeptáte, jestli bych si jej dal znovu, jednoznačně odpovím, že ano. Strašně moc jsem se toho naučil a povýšil svou programátorskou úroveň na vyšší level.

Závěrem

Tak a to je vše. Studium mě stále baví a své volby rozhodně nelituji. Další semestr by měl být prý v pohodě, ale čtvrtý bude masakr, tak uvidíme. Když jsem zvládnul IJC, tak už snad zvládnu všechno. V budoucnu se zase podělím o své dojmy.

Pokud vás zajímá něco ohledně studia na FITu, ptejte se v komentářích, rád odpovím.

2 komentáře u „Zhodnocení druhého semestru na FIT VUT“

  1. Super!
    Díky za info a zkušenosti. Navíc se to dobře četlo 😉
    Jen kampak odkráčelo shrnutí 1. semestru… někam odkráčelo nebo nebylo vůbec?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *