Státnice na FIT VUT – průběh a pocity

A je to. Bakalářské studium na FIT VUT mám úspěšně za sebou. Už dva dny je ze mě Bc. Jan Kalfus 🙂 V tomto příspěvku se pokusím nastínit, jakým způsobem probíhají státnice na FIT, na co se připravit, na co si dát pozor a lehce se zamyslím nad tím, zda má celá ta „šaškárna“ vůbec nějaký smysl.

V druhé půlce května jsem úspěšně složil zkoušku z jediného volitelného předmětu, který jsem měl v šestém, posledním, semestru bakalářského studia zapsán a začal jsem se učit na státnice. Na vše jsem měl tedy něco málo přes tři týdny času. Témat je celkem 40, takže to vychází na cca 2 témata denně, aby si člověk stihnul vše pročíst. Já jsem nasadil mírně větší tempo, abych si na konci ještě vše shrnul a zopakoval a samozřejmě poskytnul nějaký prostor mrše zvané prokrastinace 🙂

Čtyři dny před zkouškou jsem měl všechna témata pročtená a z většiny z nich udělány výpisky, protože pouhým čtením bych se to nenaučil. V průběhu těch čtyř dní jsme si pak spolu s kamarádem prošli všechny otázky. Vyjasnily se všechny otazníky a začali jsme mít dobrý pocit z toho, že všemu rozumíme. Tedy všemu kromě tématu č. 14 – spektrální analýza diskrétních a spojitých signálů. Řekl bych, že počet lidí v ročníku, kteří tomu opravdu rozumí, by dokázal spočítat dřevorubec po 30 letech práce na prstech jedné ruky 😀 Základní přehled jsme samozřejmě měli, ale něco odvozovat…

Při učení jsem se snažil hlavně vše pochopit, abych to případně mohl poté odvodit u tabule. Někteří do sebe soukali různé vzorečky a definice, aniž by jim rozuměli a to mi připadá jako trochu nešťastné řešení. Za prvé to musí být děsná nuda a za druhé se tím eliminuje snad jediný přínos celých státnic – že si vše zopakujete a pochopíte souvislosti, které vám do té doby unikaly, což je prostě fajn. Ale samozřejmě se nelze vyhnout učení některých bullshitů.

Šprtání rychle uteklo a přišel den D. K dispozici byl rozpis pořadí, v jakém jdou studenti ke komisi a informace o tom, že odbavení jednoho studenta trvá cca 20 minut. Nebyl tedy stanoven žádný pevný čas. Na místě navíc studenti musejí být hodinu před předpokládaným termínem, což vzhledem k tomu, že si ani není kde sednout, není zrovna dvakrát pohodlné… Všichni okolo mají navíc nervy, což může znervóznit i vás a v horším případě dokonce vést k totálnímu výmazu. Já jsem však byl v naprosté pohodě. Jak říkám, všemu kromě čtrnáctky jsem do hloubky rozuměl.

Zkouška samotná je rozdělena na dvě části, obhajobu bakalářské práce a ústního zkoušení na vybrané téma. Na začátku máte 5 minut na prezentaci, kde je dobré vypíchnout klíčové aspekty své bakalářky. Následně zodpovíte otázky oponenta a případně další rýpavé otázky komise. Pak se přejde k samotnému zkoušení, kdy obdržíte (ano obdržíte, nelosujete si) vybrané téma a máte minutu na to, abyste to rozdýchali. Následně 5 minut mluvíte a odpovídáte na otázky.

Já měl přiřazenu komisi ve složení Kolář, Kunovský, Vašíček, Grézl a R. Burget. Tedy ani dream team, ale zase ani žádná hrůza a šance na to dostat čtrnáctku celkem malá. Po hodině zdlouhavého stání na mě konečně přišla řada a já šel do místnosti. Věděl jsem, že s největší pravděpodobností mě bude zkoušet pan doktor Vašíček, jelikož se zkoušející pravidelně střídali. Díky tomu jsem byl v ještě větší pohodě, protože jsem věděl, že dostanu otázku na hardware a ten já rád 🙂

Po vstupu do místnosti jsem se představil, nahodil prezentaci na plátno a začal povídat. Na slajdech jsem měl prakticky samé obrázky a jeden shrnující slajd s textem. Snažil jsem se zaujmout, ale kromě doktora Grézla prezentaci nikdo nesledoval, ostatní řešili papíry a listovali bakalářkou. Na konci ještě zvednul hlavu profesor Kolář, vyzval mě k zodpovězení otázek oponenta a potom přidal další své rýpavé otázky (kdo nezná, pozná). Nejvíc mě ale dostala jeho výtka, že jsem použil bílé písmo na tmavě modrém pozadí. Prý se to hůře čte… ehm, bílá na tmavém pozadí má větší kontrast a noviny jsou černobílé jenom proto, aby se ušetřila barva. Takže jsem se také naplno, ale slušně, ohradil a sdělil svůj názor na věc. Situaci trochu hasil docent Kunovský, který zmínil, že by pouze písmo mohlo být o něco větší a že oceňuje snahu o kreativitu, ale příště tedy ať to udělám černobílé, za což mu děkuji. Odkývl jsem, že jejich poznámky beru na vědomí, aby byl klid a přešlo se k ústnímu zkoušení.

Otázku skutečně pokládal doktor Vašíček, nedostal jsem však hardware, nýbrž Booleovu algebru, což byla pro mě taktéž jedna z lehčích otázek. Přečetl jsem nahlas zadání, vzal do ruky fix a začal psát definici na tabuli, odříkal axiomy, přešel k de Morganovým zákonům, zodpověděl asi tři nebo čtyři otázky, z nichž jedna mi dala celkem zabrat, ale nakonec jsem ji zodpověděl správně. Pak mě vyhnali za dveře a byl konec. Celé to uteklo jako voda. Uvnitř jsem strávil něco přes 20 minut, připadalo mi to však spíše jako 20 sekund. A bylo mi fuk, zda mám kvůli tomu jednomu zaváhání Bčko, věděl jsem, že to mám.

Komise se poměrně dlouho radila, téměř dvě minuty. Bylo mi jasné, že vzhledem k mému studijnímu průměru okolo 1,4 řeší, jestli budou hodní a dají mi Áčko nebo ne (na červený diplom je potřeba průměr do 1,5 a státnice za A). Po chvíli jsem byl opětovně vyzván, abych vstoupil do místnosti. Komise povstala a z jejich úsměvů už mi byl výsledek jasný 🙂 Profesor Kolář, jakožto předseda, mi pogratuloval k prospěchu s vyznamenáním a bylo to snad poprvé, co jsem ho viděl se usmívat 😀

Když jsem vyšel ven, pocítil jsem radost a úlevu, že už je to vše za mnou. Tedy… že mám za sebou půlku studia na VŠ. K titulu Ing. vede v podstatě ještě jednou taková cesta. Zatím jsem se rozhodl pokračovat ve studiu na FIT VUT, obor Bezpečnost informačních technologií, ale dám si teď díky Erasmu rok pauzu a uvidím, zda ještě své rozhodnutí nezměním. FIT je dobrá škola, ale má své mouchy, o kterých se zmíním v některém z budoucích článků, kde shrnu celé dosavadní studium. Mimo jiné přidám také zhodnocení čtvrtého a pátého semestru, které jsem si slíbil, že sepíšu pro poučení budoucích generací.

No, a kdybych měl zhodnotit státnice v aktuální podobě na FIT? Je to blbost, čistě o haluzi 😀 Můžete dostat otázku, která vám sedne a vypadat jako king anebo můžete dostat otázku, která vám nesedí nebo ji i umíte, ale totálně s vámi lidově řečeno vyje*ou. Druhý případ se stal kamarádovi, který vše uměl minimálně stejně dobře jako já, ale ptali se ho na věci, které jsme snad ani neprobírali a chudák odešel s Ečkem, přitom celkové znalosti měl minimálně na B. Prostě ohodnotit tři roky studia během pěti minut je bullshit největšího kalibru, byť na známce vlastně ani nezáleží.

Jak jsem zmínil již výše, jako snad jediný přínos státnic vnímám, že si člověk vše zopakuje a narazí na souvislosti, které mu do té doby unikaly. U zkoušení bych si představoval, že bude komise spíše zjišťovat, zda má student přehled a disponuje celkovými znalostmi hodnými titulu Bc., umí logicky uvažovat a ne jestli se naučil nějakou nepodstatnou hovadinu nazpaměť. Ale holt, takový je život.

Tak a to je zatím ode mě vše, těšte se na další články.

Jedna myšlenka na “Státnice na FIT VUT – průběh a pocity”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *