Cestování po Krétě vol. 1

Je tomu už měsíc a půl od mého příjezdu na Krétu. Spolu s kamarády jsme za tu dobu ostrov procestovali prakticky celý a musím říct, že je prostě nádherný! Jen málokde najdete tolik krásy koncentrované na tak malé ploše. Řekl jsem si proto, že už to konečně musím všechno sepsat. Takže se pohodlně usaďte a čtěte 🙂 …toto je první ze série článků o našich cestách a především o místech, která Kréta nabízí.

Cestovat po Krétě lze v zásadě dvěma způsoby – autem nebo autobusem. Přestože autobusy jezdí prakticky všude, není tato možnost pro delší výlety nejlepší volbou. Čas si musíte přizpůsobovat podle někoho jiného; nemůžete zastavit, kde chcete; na ta nejhezčí skrytá místa se nedostanete a hlavně – auto je již ve dvou lidech levnější. My jsme tak bez uvažování zvolili samozřejmě první možnost (o tom kde a jak auto půjčit někdy příště).

První den

Naším cílem během prvního týdne bylo navštívit toho co nejvíce – nejdříve západ, potom východ a nakonec jih. Jak se však ukázalo, náš plán byl až příliš ambiciózní na provedení během pěti dní :D. Úplný západ jsme proto odložili na později a namísto toho rozhodli o zakončení prvního dne v ne až tolik vzdáleném Rethymnu.

První zastávku na naší cestě představovala vesnička Fodele, rodiště slavného El Greca. Najdeme v ní malířovo muzeum, které obsahuje kopie všech jeho obrazů a také ateliér. Pro fanoušky náboženských ikon jde asi o super zážitek :D, nás ale mnohem více zaujal, od muzea nedaleko ležící, byzantský kostelík Panagia. Vypadá prostě stylově, posuďte sami.

DSC_7957
Ateliér El Greca
DSC_7967
El Greco
DSC_7954
Byzantský kostelík
DSC_7946
Všude kolem něco roste

Čas tady rychle letí a kolem poledne se vzhledem k pečícímu slunci nedá prakticky nic dělat. Pozdní dopoledne jsme proto zakončili ochlazením v moři na nedalekém Bali, kde leží snad nejhezčí (a také nejprovařenější) turistická pláž (těm na úplném západě, východě či jihu, kam cestovky nejezdí, nesahá ani po kotníky).

Někdy po čtvrté hodině, kdy už slunce tolik nepeklo, pak následovala návštěva jeskyně Melidoni. V roce 1824 se tam ukrývalo okolo 250 krétských vesničanů. Ti vzdorovali turecké nadvládě a po neúspěšném tří měsíčním obléhání se je Turci rozhodli vhozením ohňů dovnitř a zacpáním vchodu do jeskyně všechny udusit. Úspěšně. Dnes tak toto místo představuje jeden ze symbolů krétského boje za nezávislost. A je opravdu působivé…

DSC_8037
DSC_8021

DSC_8009

Rozhodně ale není tak živé jako Rethymno :), kam naše toulky po Krétě pokračovaly. V tomto městě najdeme zejména pěkný, velký přístav s majákem a spoustou restaurací, a také benátskou pevnost Fortezza. Z Fortezzy je krásný výhled na celé město, přístav pak zapůsobí zejména v pozdních hodinách.

DSC_8052
Maják v přístavu
DSC_8057
Zbytky Fortezzy
DSC_8063
Výhled z Fortezzy směrem na moře
DSC_8080
Noční Rethymno

Druhý den

Po návratu zpět do Heraklionu a přespání na našem bytě, jsme druhý den vyrazili na východ. První zastávkou byla volně přístupná jeskyně Skotino, jež má být dle jakéhosi průvodce tou „největší a nejstrašidelnější na Krétě“. No, velká skutečně byla, ale strašidelná? Leda tak když na vás v noci někdo vybafne nebo když se leknete všudypřítomných holubů 😀

Následoval skanzen Lychnostatis, který lze nalézt nedaleko města Malia. Celý jej vybudoval jeden borec spolu se svojí rodinou a na mě neskutečně zapůsobil. Připomněl mi trochu naše Valašské muzeum v přírodě, ale v mnohem menší, koncentrovanější, a hlavně krétské, verzi 🙂 Borec má navíc velmi přátelský přístup, takže nám dal na uvítanou vychlazené panáky moc dobrého skořicového sirupu, což ve všudypřítomném horku potěšilo dvojnásob. A umí dokonce pár vět česky 🙂 Rozhodně nutnost navštívit…

DSC_8134
Skanzen Lychnostatis
DSC_8113
Skoro jako na Valašsku 🙂
DSC_8119
Příbytek pastevce
DSC_8130
Palírna na raki
DSC_8125
Jeden z prvních moderních pokusů ovládnout moře
DSC_8124
A venkovních zajímavostí je tam mnohem více

Po návštěvě muzea a v pokračujícím poledním horku nás nezaujaly zbytky po paláci u Malie. Ano nezaujaly :D. Zhruba tady totiž začala naše lehká nelibost navštěvovat jakékoliv vykopávky, neboť tam prostě nic zajímavého nebylo a už nám to začalo připadat všechno na jedno brdo 😀

DSC_8140
Váz je tam několik
DSC_8155
Ale kolečko jenom jedno

Naše znechucení z vykopávek však více než adekvátně vyvážil výborný oběd v taverně Eva v Malii. Jde o rodinný podnik, tata kuchař – syn číšník, a k jídlu přistupují s láskou. Jejich moussaka byla k vidění již v minulém článku. Silně doporučuji.

Po obědě dostala naše tříválcová autíčka zabrat, to když jsme vyrazili serpentinami nahoru do hor na malebnou náhorní plošinu Lasithi plnou farem a polí. Na jejím okraji leží vesnička Psychro, u které se nachází jeskyně, v níž se měl podle legendy narodit Zeus.

DSC_8157
Naše malá autíčka
DSC_8158
Výhled po cestě na Lasithi

K jeskyni vedou z parkoviště dvě cesty, jedna strmější a jedna pro babičky 🙂 a i když zvolíte tu strmější, chvíli trvá, než k jeskyni dojdete. Stojí to ale za to, mají ji velmi dobře osvětlenou, a když do ní scházíte, připadáte si, jako byste šli po schodech do pekla 🙂

DSC_8208
Stairway to hell
DSC_8225
Diova jeskyně

Cesta na plošinu i do jeskyně zabere dost času, takže se nám kola u aut znova roztočila teprve těsně před západem slunce. Tentokrát směr Agios Nikolaos.

DSC_8201
Náhorní plošina Lasithi
DSC_8230
Jedna z farem na Lasithi

V něm mě zaujalo zejména jezírko uprostřed města. Mají jej propojené s mořem a kotví na něm malé loďky. Osvětlené uličky v noci taktéž nevypadají špatně. Řekl bych, že po Chanii jde o druhé nejhezčí město na Krétě.

DSC_8241
Jezírko uprostřed města
DSC_8237
Pohled na Agios Nikolaos z kraje města

Po pokochání se nočním městem už zbývalo jen najít místo na přespání, nějakou slušnou pláž. Sice to bylo ve tmě docela těžké, takže to chvíli trvalo, ale nakonec jsme zaparkovali kousek od vesničky Istro na souřadnicích 35,1268 severně a 25,7324 východně.

DSC_8252
Nikde žádná světla, takže byly z pláže krásně vidět hvězdy

Třetí den

Po příjemném probuzení na pláži pokračovala naše cesta směrem na východ. Další vykopávky, tentokrát Gournia, tvořily první, velmi krátkou :), zastávku třetího dne. Následovalo archeologické muzeum v městě Sitia, jež bylo v porovnání s hromadou šutrů daleko zajímavější. Najdeme v něm zejména různé nádoby a nástroje, které používali Kréťané v dobách minulých.

DSC_8260
Gournia
DSC_8275
Jeden z výhledů na cestě

Vzhledem k tomu, že snad nikdo z nás od večera nic nejedl, nám začínalo po zhlédnutí muzea pomalu kručet v břiše. Hlad jsme se tak rozhodli zahnat návštěvou restaurace s pěkným výhledem na přístav. Zajímavé bylo, že nás obsluhovala Polka, která žije na Krétě přes 30 let a i tak prý řečtinu úplně neovládá. Tak nevím, co se za ten rok naučím já 😀

DSC_8287
Přístav v městě Sitia

Po skvělém obědě zbývalo jediné, dojet na palmovou pláž Vai a užít si tam odpoledne. Cesta tam byla, zejména na posledním úseku, nádherná a výhled na souřadnicích 35,2153 severně a 26,2071 východně přímo uchvacující.

DSC_8288
Megaluxusní výhled, fotka nedokáže tu nádheru vyjádřit…

Samotná pláž patří mezi jedny z nejhezčích na Krétě. Nabízí krásnou, čistou vodu, spoustu palem, krásný výhled po okolí a možnost zaplavat si na další, menší pláž, schovanou za skalami. Není proto divu, že jsme tam vydrželi téměř až do západu slunce a teprve poté vyrazili zpět do Heraklionu.

DSC_8290
Pláž Vai

Čtvrtý den

Poslední dva dny zbývalo dle plánu navštívit už jen jih. Čtvrtý den tak naše putování pokračovalo směr Matala. Po cestě jsme se rozhodli zastavit na Faistos, což pokud se nepletu, jsou druhé nejzachovalejší zbytky paláce na Krétě. Mně se nejvíce líbil strom, který tam uprostřed roste :D, ale ani samotné vykopávky nebyly špatné 🙂

DSC_8350
Faistos
DSC_8336
Zbytky královských komnat

Někdy po poledni jsme zaparkovali naše auta v Matale, zašli si na oběd a vyrazili na prohlídku tamějších jeskyní. Ty vybudovali Římani, přičemž jim sloužily jako hrobky. V 60. letech minulého století je pak upravili členové hnutí hippie a používali jako příbytky. No, trochu morbidní… obzvlášť když si představím všechny ty orgie, co tam museli provozovat 😀 Nápad to však rozhodně nebyl špatný, minimálně odtud měli pěkný výhled na pláž.

DSC_8358
Jeskyně v Matale
DSC_8367
Jó, bydlet by se tady dalo

Hlavní pláž nabízí krásně čistou vodu a hrubý písek, který nelepí ještě více než Panzani 🙂 Ze skal kousek od pláže lze pak skákat z asi dvanáctimetrové výšky, což potěší snad všechny, jež mají rádi alespoň trochu adrenalinu. Zkrátka, na Matale je nádherně.

DSC_8376
Pláž v Matale
DSC_8382
Západ slunce v Matale

Přespat se dá na pláži na lehátkách, v některém z hotelů či v kempu plném Slováků 😀 A když budete mít štěstí, můžete se přimotat na nějakou velkou rodinnou oslavu a pít zadarmo.

Pátý den

Protože se nám v Matale moc líbilo, zůstali jsme tam i poslední den. Změna nastala pouze ve zvolené pláži, tentokrát jí byla vedlejší Red Beach.

DSC_8384
Dole leží Red Beach
DSC_8389
Red Beach

Cesta na pláž přes skály v poledním horku není úplně jednoduchá, avšak návštěvníci dostanou jako odměnu možnost vidět písek zbarvený do oranžova a několik soch zvířat vytesaných do skal, které vypadají prostě skvěle. A kdo chce, může pro cestu zpět za malý úplatek použít člun.

DSC_8388
2015_09_11_12_28_52_ProShot
2015_09_11_12_22_10_ProShot
2015_09_11_12_23_07_ProShot

2015_09_11_12_24_13_ProShot

Příště

A to už je pro dnešek vše. V příštím článku procestujeme jih a jihozápad, který se mi líbil snad vůbec nejvíce 🙂 Opět se můžete těšit na spoustu skvělých fotek a tipů na zajímavá místa.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *