Cestování po Krétě vol. 2

Od prvního dílu cestování po Krétě už uběhnul nějaký ten pátek, nastal tak čas na to, abych vám naservíroval druhou porci. Tentokrát se podíváme na západ a jih Kréty, kam jsme cestovali 17. – 20. září. Hned na začátek prozradím, že nabízejí snad nejhezčí přírodu, jakou tady vůbec najdeme.

První den

Naše cesty jsme započali návštěvou kláštera Moní Arkadhíou, který již nějakých těch pár století stojí v kopcích jihovýchodně od Rethymna a bývá označován za jeden ze symbolů revolty proti Turkům. V roce 1866 se zde ukrývala spousta Kréťanů před Turky, a aby při dobývání nepadli do zajetí, nařídil opat kláštera zapálení sudů se střelným prachem, které tam skladovali. To způsobilo patřičnou destrukci, při níž přišli o život všichni, co byli v místnosti a zároveň i nějací ti Turci, co se snažili dostat dovnitř. Jak můžete vidět na fotkách, exploze kompletně zničila strop místnosti. Zbytek kláštera naštěstí nijak zásadně poškozen nebyl a kostelík stojící na nádvoří zůstal zachován ve své původní podobě.

DSC_8400
DSC_8402
DSC_8413
DSC_8409

Z kláštera pokračovalo naše putování dál na jih přes spousty nádherných kopců, kde jsme několikrát zastavovali kvůli nádherným výhledům a fascinující krajině. Druhou zastávku na naší cestě představovala až nádherná horská vesnička Spili, která zapůsobí na člověka jako celek. Ze zajímavostí stojí za zmínku tamní kašna se dvanácti lvími hlavami. Na oběd si doporučuju zajít do taverny u hlavní cesty s dřevěnou zahrádkou, kde mají výborný řecký salát a tzatziki (musaka byla chuťově OK, ale místy studená).

DSC_8423
DSC_8429

Cesta na jih je přes kopce opravdu dlouhá, obzvláště proto, že po cestě leží spousta nádherných skalisek. Jednu chvíli jsme zastavovali snad co dvě minuty :D, abychom pořídili fotky. K pobřeží to ze Spili tím pádem trvalo asi 3 hodiny.

DSC_8442
DSC_8451

Na pobřeží nás zaujala pláž Preveli s nádherným okolím tvořeným skalisky a palmovým hájkem. Tím mimochodem protéká řeka, takže kdo chce, může se koupat jak ve slané, tak ve sladké vodě. Na pláž se klesá asi patnáctiminutovou pěší trasou po schodech vytesaných do skály s několika pěknými výhledy.

DSC_8476
DSC_8479
DSC_8497
DSC_8509
DSC_8500
DSC_8513

Po užití si atmosféry tohoto místa a vyšplhání zpět nahoru se už začalo stmívat, takže zbývalo jen najít vhodné místo na přespání. Další den byla v plánu soutěska Imbros, vyrazili jsme tedy na západ. Okolí Frangokastella vypadalo slušně a po večeři na tamním molu se nám zalíbilo místečko na pláži, takže nebylo co řešit.

Druhý den

Východ slunce neměl chybu 🙂

2015_09_18_07_25_25_ProShot(1)

…po příjemném probuzení a lehké snídani následovala cesta autem na vrchol soutěsky Imbros.

Na jihu Kréty najdeme soutěsek celou řadu včetně největší Samarie (v plánu na další den), my chtěli ale zkusit na rozehřátí nejdříve něco menšího a vybrali právě tuto. Nahoru vedou nekonečné serpentiny, jaké jsem snad ještě nikdy předtím neviděl, a naše auto si pěkně máklo. Trasa soutěskou směrem dolů byla ale pohodička a můžete si ji představit jako takovou menší procházku po české krajině mezi skalami. Příště bych ji nicméně šel, pro lepší zážitek, určitě zespodu nahoru 🙂

DSC_8534
DSC_8538
DSC_8565

DSC_8573
Zdola jezdí spousta taxíků – pickupů, které vás za nějaký ten úplatek vyvezou na korbě zpět k autu. Náš řidič si namísto toho stopnul jedno z projíždějících aut, svezl se zadarmo a dojel pro nás, pro zbytek. Holt vyčůraní Češi 😀

Dále nás čekala cesta do Chanie, vedoucí opět serpentinami nahoru a pokračující přes několik malých mezihorských vesniček. Ač má celá trasa zabrat jen něco málo přes hodinu, nám to, minimálně pocitově, zabralo několikanásobně déle. Asi i kvůli zastávce na pozdní oběd ve Vrysses.

Do Chanie jsme tak dorazili až někdy mezi pátou a šestou hodinou, omrknuli rychle přístav, prošli uličky, pořídili pár pěkných fotek, dali si něco k jídlu a šli, poměrně brzy, do hajan na pláži západně od města. Čekala nás totiž Samaria a s tím spojené brzké vstávání.

DSC_8606  DSC_8634

Třetí den

Na soutěsku Samaria vyráží během sezóny z nádraží v Chanii vždy dva autobusy, první okolo čtvrt na sedm a druhý okolo sedmé. Musíte být tedy ready opravdu brzy ráno. Na auto zapomeňte, musel by vás někdo dovézt na místo, následně přejet více než sto kilometrů na východ k již výše zmíněným serpentinám a tam vás znovu nabrat 😀 Jedinou další reálnou alternativu tak představují cestovky, které cenově vyjdou snad podobně jako zmíněná veřejná doprava.

Cesta busem trvá něco málo přes hodinku, vystupuje se přímo u vchodu do soutěsky. Kdo chce, může si zde koupit čerstvé pečivo, posnídat a zároveň má poslední možnost odlehčit se. Pak už zbývá jen podniknout asi šestihodinovou pěší túru dechberoucí přírodou. Krásu tohoto místa snad ani nelze vyjádřit slovy, proto raději nebudu kecat a ukážu několik fotek.

DSC_8651

DSC_8653
DSC_8659
DSC_8665
DSC_8672
DSC_8685
DSC_8696

Na cestu dolů musí být člověk řádně vybaven – pevné boty, ideálně pohorky, jsou nutností. Zabrat dostanou hlavně lýtka a hýždě. Vodu lze doplnit na několika místech po cestě, není proto nutné s sebou tahat neustále plnou flašku. Rozhodně však doporučuji pokrývku hlavy a opalovací krém jako ochranu před sluncem.

DSC_8698
DSC_8796
DSC_8714
DSC_8745
DSC_8805
DSC_8808
DSC_8818

Do vesničky Agia Roumelli, ležící na konci soutěsky, jsem, vzhledem k neustálému focení, dorazil jako poslední z naší skupiny, okolo půl třetí odpoledne. I přesto mi zbyla spousta času na to najíst se (řecký jogurt s ovocem a medem v restauraci Gigilos opravdu stojí za to) a zaplavat si, neboť cesta zpět začíná lodí, jenž z vesničky vyráží až o půl šesté.

Loď pluje do asi 18 km vzdálené Sfakie neskutečně pomalu, více než hodinu. Alespoň, že ji zpříjemní pěkný výhled na skalnaté pobřeží. Z parkoviště ve Sfakii vyráží prakticky ihned po přistání spousta autobusů, které naloží davy turistů a odvezou je zpět do Chanie.

Předešlou noc mi bylo na pláži, vzhledem k neustálým poryvům větru a mému tenoučkému spacáku, poměrně chladno. Rozhodl jsem se proto tuto noc využít služeb hostelu Niriis u Chanie a můžu jej silně doporučit. Jelikož ve sdílených pokojích již měli plno, dali mi za stejnou cenu, pouhých €10, jednolůžkový pokoj 🙂

Čtvrtý den

Tentokrát naše cestování skončilo na jihozápadním cípu ostrova, kde leží nádherná pláž Elafonisi. Za mě osobně jde o nejhezčí pláž (minimálně) na Krétě – nabízí křišťálově čistou vodu, růžový písek, spoustu lehátek pro všechny a možnost brodit se na nedaleký ostrov. Okolí sice není tak uchvacující jako na Balosu (o tom příště), ale samotná pláž, z hlediska koupání a slunění se, podle mě opravdu nemá konkurenci.

DSC_8852
DSC_8854
DSC_8859
DSC_8873

Více nevím, co bych o Elafonisi mohl napsat, snad jen – zajeďte si tam! 🙂

Příště se podíváme na již zmíněný Balos, ještě jednou zamíříme do Chanie a objevíme jedno nádherné místo v jejím okolí. Vězte, že se je na co těšit!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *