Zdolání nejvyšší hory Kréty

Jako poslední větší výlet minulého semestru jsme zhruba v polovině listopadu uskutečnili výšlap na nejvyšší horu Kréty, Psiloritis. Vrchol leží v nadmořské výšce 2456 metrů a tyčí se zhruba uprostřed ostrova, takže nabízí krásný výhled.

DSC_9334

Na vrchol vedou dvě cesty, jedna ze západní  a jedna z východní strany. Naším plánem bylo dosáhnout jej z té západní, obtížnější, která vyžaduje absolvování převýšení asi 2000 metrů. Zvolená trasa patří do evropské stezky E4 a začíná u vesničky Fourfouras, ležící ve výšce asi 480 m. n. m.mapa

První tři kilometry vedou po poměrně slušné cestě, pak ale začne stezka opouštět poslední kusy civilizace v podobě farem a výšlap začne býti náročnější. S větším stoupáním však přijdou také první pěkné výhledy. Navíc vzhledem k těžké dostupnosti zde příroda není prakticky vůbec dotčená a tedy krásná 🙂

DSC_9275
DSC_9294

Cesta dále pokračuje několika prudkými stoupáními. Oddych přichází teprve po asi dvou dalších kilometrech. To cesta přestane stoupat a chvíli vede po vrstevnici, skrz menší lesík porostlý mechem a ze stran obklopený horskými keři. Nedlouho poté člověk dorazí k zamčené horské chatě, pod jejíž střechu se dá za špatného počasí schovat.

DSC_9306

A když už mluvím o počasí, my jsme měli docela smůlu. Sice svítilo slunce, ale právě v místech od horské chaty výše začalo docela brutálně foukat. Tak brutálně, že byl při chůzi problém udržet balanc. Navíc se bylo potřeba při cestě příkrým stoupáním proplétat mezi kameny. Končila tak veškerá sranda. Jen pro představu, úsek od horské chaty dále má převýšení 1 kilometru na asi 4 kilometrech cesty.

Kombinace veškerých těchto faktorů a nutnosti dosáhnout vrcholu okolo jedné hodiny, abychom stihli návrat před západem slunce, vedla k tomu, že méně zkušení z nás to vzdali. Dále nás tak pokračovala z osmi pouze polovina.

DSC_9318

Trasa byla opravdu dosti náročná, ze všech stran na nás útočily bodlavé keře a kluzké kameny. Já jsem navíc kousek pod vrcholem dostal do jedné nohy křeč. V žádném případě jsem to ale nechtěl vzdát. Naštěstí mě zachránila relaxační mast od indického kolegy.

Zbývalo tak už jen překonat horské sedlo a vyšplhat posledních pár metrů na vrchol. V sedle foukal neskutečně silný vítr, připadal jsem si podobně jako při seskoku z letadla. Nebylo slyšet jediného slova. Po pár desítkách metrů už ale přišel blažený pocit vítězství. A hlavně, čas vybalit bábovku, kterou jsem upekl večer předtím! 🙂

DSC_9333

Výhled z vrcholu, i přes mlhu a celkovou nepřízeň počasí, neměl chybu. Pouhým okem bylo možné dohlédnout až do Mataly. Za jasného počasí snad může být vidět i celý ostrov.

Po tom, co jsme pořídili několik fotek, prohodili pár slov s dalšími „horolezci“ a posvačili, už zbývalo jen dostat se dolů. Bylo nám jasné, že před západem slunce to stejně nestihneme, neb na vrchol jsme dorazili až někdy po půl druhé. Na cestě zpět od horské chaty proto padla volba na snazší, byť delší, trasu vedoucí serpentinami po nezpevněné cestě, která neskrývala žádné nástrahy. K autům jsme dorazili asi hodinu po setmění.

DSC_9356

Celkově super výlet 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *